Jak efektivně ztišit počítač [1 - úvod]
V dávných a dávných dobách, kdy dinosauři – promiňte, měl jsem na mysli sálové počítače obývali naší planetu přišla revoluce, malý, tichý a levný osobní počítač. Firma IBM, co jej stvořila pro nový svět jej začala prodávat pod názvem PC (Personal Computer). Tento malý skvost podle historiků prý obsahoval maximálně jeden ventilátor ve zdroji a jeho odběr byl mnohonásobně menší, než jaký mají počítače dnes.
Když se počítače rozšířily
Jenomže svět chtěl těchto malých zázraků milióny a milióny. Z původně okrajového projektu se najednou vyklubala epidemie, jež postihla celou planetu. V tuto chvíli se na trh „přiřítili“ i běžní uživatelé, kteří požadovali co nejvyšší výkon za co nejnižší cenu. Výrobci počítačů neváhali a začali se předhánět jak o život, tu byl procesor 50Mhz, najednou 100 Mhz a za minutku už byla překročena hranice 1 GHz. Spolu se vzrůstajícím výkonem také pomaličku – „ruku v ruce“ rostla spotřeba počítačů. Ano lidé se po takovýhle „drobnostech“ prostě nedívali.
Když je potřeba hodně chladit
Spolu se vzrůstající spotřebou počítačů bylo nutné také řešit odpovídající odvod tepla. Přeci jenom polovodičové součástky jsou citlivé na teplotu stejně jako naše tělo, a přílišné horko jim prostě nesvědčí.
Zatímco značkový výrobci počítačů do svých „strojů“ vkládali stále větší pasivní chladiče (chladič, který neobsahuje žádné pohyblivé části), neznačkový výrobci z úsporných opatření používali stále výkonnější ventilátory, jež dokázali produkovat neuvěřitelné množství hluku. Kupodivu je za tento nepříliš milý počin nikdo neodsuzoval, ba naopak média jen chrlila věty typu „výkonný chladič, 6000 ot/min je sice trošku slyšet, ale za to lze tuto grafickou kartu velmi dobře přetaktovat“. Zkráceně řečeno, v této době byl výkon počítače a možnost jeho přetaktování tou nejdůležitější otázkou při jeho koupi.
A dnes?
Dnes již je výkon počítačů tak vysoký, že přestává být tou nejdůležitější věcí. Uživatelé počítačů neustále hledají stroje, jež by za nízkou cenu nabízeli vysoký výkon, ale také nízkou hlučnost. Proto již dnes i ty nejlevnější počítačové zdroje a součástky obvykle obsahují alespoň nejzákladnější možnosti omezení hluku.
Jenomže svět chtěl těchto malých zázraků milióny a milióny. Z původně okrajového projektu se najednou vyklubala epidemie, jež postihla celou planetu. V tuto chvíli se na trh „přiřítili“ i běžní uživatelé, kteří požadovali co nejvyšší výkon za co nejnižší cenu. Výrobci počítačů neváhali a začali se předhánět jak o život, tu byl procesor 50Mhz, najednou 100 Mhz a za minutku už byla překročena hranice 1 GHz. Spolu se vzrůstajícím výkonem také pomaličku – „ruku v ruce“ rostla spotřeba počítačů. Ano lidé se po takovýhle „drobnostech“ prostě nedívali.
Když je potřeba hodně chladit
Spolu se vzrůstající spotřebou počítačů bylo nutné také řešit odpovídající odvod tepla. Přeci jenom polovodičové součástky jsou citlivé na teplotu stejně jako naše tělo, a přílišné horko jim prostě nesvědčí.
Zatímco značkový výrobci počítačů do svých „strojů“ vkládali stále větší pasivní chladiče (chladič, který neobsahuje žádné pohyblivé části), neznačkový výrobci z úsporných opatření používali stále výkonnější ventilátory, jež dokázali produkovat neuvěřitelné množství hluku. Kupodivu je za tento nepříliš milý počin nikdo neodsuzoval, ba naopak média jen chrlila věty typu „výkonný chladič, 6000 ot/min je sice trošku slyšet, ale za to lze tuto grafickou kartu velmi dobře přetaktovat“. Zkráceně řečeno, v této době byl výkon počítače a možnost jeho přetaktování tou nejdůležitější otázkou při jeho koupi.
A dnes?
Dnes již je výkon počítačů tak vysoký, že přestává být tou nejdůležitější věcí. Uživatelé počítačů neustále hledají stroje, jež by za nízkou cenu nabízeli vysoký výkon, ale také nízkou hlučnost. Proto již dnes i ty nejlevnější počítačové zdroje a součástky obvykle obsahují alespoň nejzákladnější možnosti omezení hluku.
